|
|
Between Mainstream and Avant-Garde Filmmaking: The French New Wave and the Illusion of Realism
Ilić, Dunja ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce přezkoumává Francouzskou novou vlnu jakožto filmový směr, který se odpoutal od klasické filmové tvorby a měl celosvětový vliv, ale který byl později ve zpolitizované atmosféře před a po roce 1968 zavržen jak ideologicky naivní. Za cíl si klade ukázat, jak tytéž prvky, jejichž prostřednictvím Nová vlna vnesla do filmové tvorby přelomové změny, tedy ty, jež ji činí avantgardní, jsou též tím, co jí tento atribut odepírá: její zaměření na realismus, tématika ve středu průzkumů podstaty filmu. První kapitola analyzuje stylistickou a ideologickou opozici Nové vlny vůči Francouzské kvalitě ve spojitosti s teorií Andrého Bazina, ideologa Nové vlny. Na příkladu Chabrolových Bratranců je v ní ukázán vliv dlouhých záběrů a hloubky zaostření Orsona Wellese, které nutí diváka, aby sám posoudil, tak jako ve skutečném životě, vztahy mezi postavami, čímž odporují diktujícím prostředkům editace používaným klasickým Hollywoodem a Francouzkou kvalitou. Druhá kapitola analyzuje nejslavnější filmy Nové vlny, Truffautův Nikdo mne nemá rád a Godardův U konce s dechem, s důrazem na posun od Chabrolova formálního realismu k psychologickému realismu založeném na nejasnosti, Bazinově klíčovém pojmu. U konce s dechem je chápán jako avantgarda Nové vlny a jako realistický film, jenž přesahuje realismus. Třetí...
|
host ::
RSS.